Před dvěma roky jsme si připomněli 130 let od vzniku Včelařského spolku pro Čechy a v roce 2004 si připomínáme 150. výročí vzniku Odboru včelařského pro Moravu a Slezsko. Právě tyto dvě události položily základ celostátnímu sdružování včelařů v naší zemi.

Po dobu působení našich včelařských spolků a svazu bylo pro české, moravské a slezské včelařství vykonáno mnoho dobrého. Máme možnost vyměňovat si své poznatky a zkušenosti z chovu včel, což vždycky vede k jeho rychlejšímu rozvoji. Velmi účinně se podařilo zvládnout léčení proti varroáze a předejít tak větším škodám na včelstvech. Lze říci, že to byl jeden z největších úspěchů organizovaného včelařství a včelařského výzkumu v naší zemi.

Zprávy z posledních dní a týdnů však příliš radostné nejsou. Na konci léta 2004 přestala fungovat a.s. Včela Předboj, která vykoupený med nyní vrací zpět. Je otázkou, zda se tato společnost k obchodu s medem ještě kdy vrátí. Ukončíli dosavadní činnost – zpracování medu a obchodování s ním, nenávratně s ní zmizí i desítky miliónů korun, které do ní vložil Český svaz včelařů i řadoví včelaři.

Značnou míru odpovědnosti za nehospodárné nakládání s penězi včelařů nese bývalý i současný ústřední výbor ČSV. Ten schvaloval, aby do Včely Předboj byly mnohamiliónové částky vloženy ze svazových prostředků a řadovým členům svazu doporučoval, aby do Včely vkládali další své prostředky.

Je zřejmé, že Včela nehospodařila dobře a vedení ČSV na její činnost nijak nedohlíželo. Vždyť jiní obchodníci s medem své firmy úspěšně rozvíjejí a to bez jakékoli finanční pomoci od státu nebo svazu, zatímco Včela byla řadu let kapitálově podporována a nyní je opět ve velkých ekonomických potížích.

Proto se domníváme, že členové ústředního výboru ČSV, v čele s jeho předsednictvem, kteří v tomto nebo některém z minulých volebních období hlasovali pro použití svazových prostředků k nákupu obchodního podílu ve Včele Předboj, a.s. a k jejímu kapitálovému posílení, by měli zvážit své další setrvání ve funkci.

Členové ústřední kontrolní a revizní komise by měli členům svazu vysvětlit, jak se z titulu své funkce snažili takovým praktikám zabránit.

Oni všichni by nám měli vysvětlit, za jakých podmínek došlo k předání podílu ČSV ve Včele Předboj a proč tyto okolnosti dosud nebyly zveřejněny.

Další vážnou otázkou, která si žádá vysvětlení, je Svépomocný fond ČSV. Dle zprávy o hospodaření ÚV bylo ke konci roku 2003 v tomto fondu 12,2 mil. Kč a podle plánu ÚV má být do něj v roce 2004 odvedeno dalších 3,4 mil. Kč. Pokud by v roce 2004 byly včelařům přiznány příspěvky ze SF ve zhruba stejné výši jako v minulém roce, tedy asi 1,6 mil. Kč, bylo by ve fondu k 31. 12. 2004 asi 14 mil. Kč.

Nelze se nezeptat, k čemu je dobré shromažďovat ve Svépomocném fondu tolik prostředků a kdo má na tom zájem? K čemu budou využity?

Rok 2005 bude rokem výročních členských schůzí, okresních konferencí a sjezdu ČSV a my máme opět příležitost rozhodnout, kdo naše ZO, OV a celý svaz povede. Kdo a jak bude rozhodovat o jeho činnosti a hospodaření.

Máme příležitost zvolit si takové zástupce, kteří budou Český svaz včelařů řídit demokraticky a transparentně, kdo na dobro včelařství budou dbát více, než na vlastní prospěch, kdo nebudou svaz ekonomicky vysávat dobrodružným podnikáním v neperspektivních podnicích.

Všem členům ČSV tedy předkládáme návrh, aby ti, kdo budou navrženi na delegáty okresních konferencích a sjezdu ČSV, před svým zvolením ostatním členům upřímně, otevřeně a konkrétně sdělili, jaký způsob činnosti a hospodaření Českého svazu včelařů budou prosazovat.

V našem rozhodování, koho máme volit, by nám pomohlo, kdybychom znali jejich názor zejména na tyto otázky:

1) 
Používání svazových prostředků k nákupu podílů ve firmách nebo k jejich finanční podpoře. Nebylo by rozumné, aby svaz v budoucnosti už žádné další podíly nenakupoval a žádné firmy nepodporoval? Neměl by velké finanční transakce schvalovat širší okruh vedoucích funkcionářů, aby se snížilo riziko nehospodárnosti, nebo dokonce jejich zneužití? Budou nově volení funkcionáři usilovat o nalezení viníků ztráty svazových peněz ve Včele a vyvození osobní odpovědnosti?

2) 
Výše členských příspěvků. Každý člen ČSV platí z každého svého včelstva příspěvek do rozpočtu svazu ve výši 16 Kč a sám za sebe ještě 150 Kč. Z těchto příspěvků získal ÚV ČSV milióny, které pak utopil ve Včele Předboj. Nenastal čas výši těchto příspěvků snížit tak, aby každý člen ČSV platil ročně pouze 150 Kč, z nichž by nejméně 50 Kč zůstalo v jeho ZO ČSV a současně zrušit placení příspěvku ze včelstva kromě příspěvku do SF? Ten by nemusel být vyšší než 4 koruny ročně, když nyní je z fondu vypláceno v průměru jen asi 3,20 Kč na včelstvo a fond je v několikanásobném přebytku. Máme málo mladých včelařů. Neměli bychom jim vyjít vstříc 
a zcela je osvobodit od placení členských příspěvků, pokud jim ještě nebylo 25 let a nejsou výdělečně činní? 

3) 
Výše nákladů na provoz sekretariátu ČSV. Ten nás všechny stojí ročně téměř 9 mil. Kč. Není na čase hledat hospodárnější způsob vedení svazu?

4) 
Délka volebního období. Za současné neradostné situace se nabízí otázka, zda by funkcionáři svazu neměli svým členům – voličům skládat účty ze svého působení a svůj mandát obhajovat častěji, než jednou za pět let. Zkrácení volebního období na čtyři nebo tři roky by svazu jistě přidalo na pružnosti a schopnosti rychleji reagovat na nové podmínky. Kdybychom do ústředních orgánů (předsednictvo ÚV, ÚKRK) volili své zástupce nejvýše na dvě volební období, svazu by nechyběly čerstvé tvůrčí myšlenky. 

5) 
Zrušení okresních a vytvoření krajských organizací ČSV. Zánikem okresních úřadů a vznikem krajů, nemají regiony žádného partnera pro jednání o včelařství. Krajským koordinačním výborům, složeným ze zástupců okresních výborů, současné stanovy svazu přisoudily statut jen jakýchsi přechodných komisí bez jasně vymezeného mandátu a pole působnosti. Většině z nás není známo, že by vykazovaly nějakou činnost a nejspíše vůbec nefungují. Z krajských fondů by přitom bylo možné získat na podporu včelařství nemalé finanční prostředky.

6) 
Svazový program odbytu českého medu. Odbyt českého medu je nyní tím nejpalčivějším problémem, který může v následujících letech způsobit zásadní pokles počtu včelařů i chovaných včelstev. Svaz přitom dosud nemá žádnou koncepci, jak tomuto nebezpečí čelit. Řešení se ale nabízí hned několik, jako například jednotná svazová sklenice, pomoc řadovým včelařům s účinnou reklamou jejich medu, aby se rozšířil jeho prodej přímo od včelaře, morální podpora podnikatelům zpracovávajícím výhradně český med, apod.

7) 
Úroveň osvětové práce, kterou svaz zabezpečuje zejména prostřednictvím přednášek učitelů včelařství a odborníků a vydáváním časopisu Včelařství. Ptáme se, zda je žádoucí, aby předsednictvo ÚV jmenovalo přednášejícími odborníky včelaře, kteří se v oboru včelařství opakovaně dopouštějí závažných mylných tvrzení a veřejně zpochybňují práci VÚVč Dol? Jak je možné, že časopis Včelařství již několik let nepřináší téměř žádné odborné články a svůj prostor z větší části vyplňuje pouze informováním o různých jednáních svazových funkcionářů?

8) 
Požadování kompenzací včelařům od  ČR, resp. EU za ztráty způsobené dovozem levných medů ze zahraničí a následného prudkého poklesu výkupních cen medu. Proč současné vedení svazu nehájí před státními orgány důrazněji zájmy včelařů a nepožaduje tyto kompenzace tak, jak je tomu v ostatních vyspělých zemích? Budou se za nás nově volení funkcionáři bít s větším nasazením? Nebo se i oni nechají odbýt úředníkovým konstatováním, že se s tím „nedá nic dělat“? Jak se budou zasazovat o vyjednání větší podpory pro včelařství ze strany ČR i EU?

Otázky zde vyslovené jistě nepokrývají celou problematiku fungování svazu, bezpochyby však patří mezi nejnaléhavější. Všichni, kdo se na výročních členských schůzích, okresních konferencích a nakonec i na sjezdu budou ucházet o některou z funkcí, by měli těm, kdo je budou volit, jasně sdělit, jak se k nim staví a jaká řešení budou prosazovat. 

Nikdo z nás by neměl nečinně přihlížet, jak se situace ještě více zhoršuje, ale měli bychom ji začít řešit. Jednou z možností je seznámení ostatních členů našich ZO s touto iniciativou a umožnit tak zahájení svobodné diskuse o zmíněných problémech. 

Vyzýváme všechny členy ČSV, kteří by se mohli a chtěli aktivně podílet na hledání východisek ze současné situace, aby se zapojili do diskuse nejen ve své ZO,  ale i na celosvazové úrovni a připojili se k této iniciativě. Prokážete tím, že Vám osud včelařství v naší zemi není lhostejný.

V Jihlavě 14. 11. 2004

Mgr. Vlastimil Protivínský,
1. mluvčí iniciativy Dvě jubilea, 
ZO ČSV Vranov n. D. 

Jan Löffelmann, 
mluvčí iniciativy Dvě jubilea,
ZO ČSV Říčany u Prahy 

Ing. Antonín Pavlíček
hospodář OV ČSV 
Brno – město 

rodina Marků,
akcionáři Včely Předboj a.s. 
ZO ČSV Hrušovany n. J.